Pane doktore, jak dlouho působíte v oboru a kolik let v prostorách Městské polikliniky Otrokovice?

V oboru jsem již 37 let a téměř 30 let mám ordinaci zde na poliklinice.

Jak moc se za tu dobu vaše práce změnila?

Změnily se hlavně možnosti technické. Výrazně se zkvalitnilo přístrojové vybavení pro diagnostiku a také pro operační výkony a narostla léková nabídka. Velmi se také zvýšila možnost získávání odborných informací v rámci České republiky i ze světa i možnost prezentace výsledků vlastní práce doma i v zahraničí.

Co vás vedlo k tomu zřídit si ordinaci v Městské poliklinice Otrokovice?

Ve víru událostí po revoluci 1989 jsem „chtě, nechtě“, více však „nechtě“, opouštěl oční oddělení nemocnice ve Zlíně. Vzhledem k tomu, že se na poliklinice v Otrokovicích uvolnila oční ordinace, s určitou nejistotou a s mnoha otazníky jsem zamířil tam. Dnes mohu říci, že to asi nebyl špatný krok.  Poliklinika v Otrokovicích má totiž řadu výhod. Jednak je velmi dobře personálně obsazena.  Je zde zastoupeno více lékařských oborů, a máme tak možnost konzultovat různé mezioborové problémy. S potěšením mohu také říci, že i naše osobní vztahy jsou velmi dobré. Navíc je poliklinika výborně dostupná jak po silnici, tak po dráze, což je důležité pro naše mimoregionální pacienty.

Vašimi pacienty tedy nejsou pouze lidé z Otrokovic?

Vzhledem k naší specializaci, kterou jsou nemoci slzných cest, syndrom suchého oka a dětská oční problematika, máme pacienty nejenom z celé České republiky, ale také ze zahraničí. Všichni dětští i dospělí pacienti procházejí naší ordinací, kde jsou diagnostikováni a je jim zavedena konzervativní léčba. Pokud je třeba operačního řešení slzných cest, operuji více něž 25 let společně s ORL specialisty  na Klinice ORL a chirurgie hlavy a krku Fakultní nemocnice Ostrava.  Do současnosti jsme diagnostikovali přes 11 000 pacientů s onemocněním slzných cest, z toho kolem 8 000 dětí, a provedli jsme přes 7000 operací na slzných cestách, z toho 4 000 u dětí. Tyto soubory jsou největší v rámci České republiky a patří k největším i mezinárodně.

Jak už jste zmínil, specializujete se na nemoci slzných cest a suchého oka. Jak se tyto vady projevují a koho nejčastěji postihují?

Nemoci slzných cest a suché oko jsou dva póly nerovnováhy slzného systému. Ten zabezpečuje tvorbu slz, které se hromadí před okem a spoluvytvářejí preokulární film a slznými cestami odtékají také do nosu. Normální stav je stavem rovnováhy tvorby a odtoku. Pokud nejsou slzné cesty funkční, slzy se v oku hromadí a dochází k slzení. Pokud naopak dojde ke snížení produkce slz, může to být jedna z mnoha příčin tzv. suchého oka. Preokulární film je z velké části tvořen slzami. Pokud je nedostatek slz, je méně stabilní i celý film. Dochází k jeho prasklinám a k odpařování povrchových buněk rohovky a spojivky, a tím povrch oka vysychá. To se projevuje pocity suchosti, řezáním, pálením, zvýšenou citlivostí na světlo a závažnější stavy mohou vést až k poklesu vidění.

Jaká bývá příčina vzniku těchto chorob, jde např. o problém současné moderní doby, nebo se objevovaly i v minulosti?

V případě nemocí slzných cest se může jednat o vrozenou, nebo získanou patologii. V případě vrozené neprůchodnosti se dítě rodí s nevyvinutými slznými kanálky. To se projevuje asi u 6 % dětí  sekrecí a slzením oka a tím toto onemocnění  patří mezi nejčastější dětské oční  choroby. U získaných patologií bývá nejčastěji příčinou prodělaný zánět nebo úraz v okolí slzných cest. Nemoci slzných cest se vyskytují asi stejně často jako v minulosti, dnes se však lépe diagnostikují a léčí, hlavně se výrazně zlepšily operační možnosti využitím endoskopické techniky. Jinak je na tom syndrom suchého oka, který je ovlivněn současným stylem života. Negativní roli hraje práce na počítačích nebo s mobilními telefony, kdy sledujeme obrazovky umělého světla s dlouhodobým zaostřováním do blízka. Při těchto činnostech je snížena frekvence mrkání, sedí se dlouhodobě ve vynucené strnulé poloze, často v klimatizované místnosti. To jsou všechno faktory, které mohou suché oko negativně ovlivnit.

Vaše centrum se specializuje mimo jiné na oční vady dětí. S jakými problémy k vám nejvíce chodí dětští pacienti?

Jsou to již zmíněné vrozené neprůchodnosti slzných cest a dále děti s dioptrickými vadami a se šilháním. Důležité je včasné odhalení těchto problémů, protože vidění dítěte se vyvíjí v předškolním věku a dokončuje se asi do 6. roku. Pokud však do toho vývoje nepříznivě zasáhnou zmíněné oční nemoci, problém se včas neodhalí a neléčí, vidění se dobře nevytvoří. Zhoršené vidění se fixuje a v pozdějším věku se již nedá zlepšit.

Jak malé dítě k vám může přijít na vyšetření?

Dnes jsme schopni vyšetřit dítě prakticky hned po porodu.

Je těžké s malými pacienty spolupracovat a máte na to nějaký „fígl“, aby se dítě nebálo vyšetření?

Samozřejmě, že u malých dětí to nemusí být úplně jednoduché. Podstatné je však to, aby se lékař dokázal dětem přizpůsobit a měl k tomu patřičné přístrojové vybavení, což v naší ordinaci máme.  A protože vyšetřujeme i ty nejmenší děti a ty samozřejmě pláčou, musíme se i s tímto faktorem vyrovnat. Jsme na dětský pláč zvyklí, většinou nám nevadí a jaksi s ním počítáme (úsměv).

Kvůli pandemii tráví děti poslední rok většinu času u monitorů, tabletů i televize.  Myslíte si, že se to může negativně odrazit na jejich zraku?

Očekává se ještě větší nárůst výskytu krátkozrakosti. Podílejí se na tom faktory, jako je výrazná práce do blízka, umělé zdroje světla obrazovek a také krátký pobyt na denním světle. Při těchto činnostech může také docházet k ovlivnění psychiky dětí až k úrovni závislostí na IT. Všechny tyto negativní faktory se během pandemie při pobytu dětí doma během distanční výuky ještě zvýraznily.

Existuje nějaká rada či cvičení, jak ulevit dětem od unavených očí nebo je nějaká pomůcka, která pomůže ochránit jejich zrak?

Princip je jednoduchý. Dodělat distanční výuku a jít ven na přirozené denní světlo, nejlépe ještě v kombinaci s fyzickou aktivitou.

Rozhovor s MUDr. Stanislavem Červenkou, Ph.D., vedla Šárka Šarmanová, šéfredaktorka Otrokovických novin