„Sociální sítě vzaly mladým osobní kontakt“ říká psychiatr František Salaj

Jsme stále méně odolní a naše psychika ohroženější. A nejenom kvůli krizím posledních let. Lidé Čím dál častěji proto vyhledávají pomoc odborníků . „V poslední době jsou to zejména mladí lidé, kteří čelí převážně úzkostným poruchám, sebepoškozování a sebevražedným myšlenkám,“ říká psychiatr František Salaj, který si nedávno otevřel svou soukromou praxi v budově Městské polikliniky Otrokovice. Jeho ordinaci naleznete v 5. patře budovy A, kde přijímá pacienty ve věku od 15 let.

Jak dlouho provozujete praxi?

Praxi provozuji již devět let od ukončení studia na Masarykově univerzitě v roce 2016. Můj profesní život začal v Psychiatrické nemocnici v Černovicích v Brně. V té době jsem také sloužil v krizovém centru Fakultní nemocnice Brno. Poté jsem pracoval v Psychiatrické nemocnici v Kroměříži a v Psychosociálním centru v Přerově. Nyní jsem si otevřel soukromou ambulanci zde v Otrokovicích.

Co vás lákalo na tom se po studiu medicíny věnovat zrovna psychiatrii?

Psychologie mě fascinovala odjakživa a od dětství jsem toužil pracovat v lékařském oboru. Takže jsem obojí spojil a vyšla z toho psychiatrie. Psychiatrie spojuje mé zájmy o lidskou psychiku s možností poskytnout empatii a pomoc lidem v jejich obtížích.

Proč jste si vybral pro otevření své ambulance otrokovickou polikliniku?

Otrokovice jsou strategické místo poblíž Zlína, Kroměříže a Uherského Hradiště, kde je nedostatek psychiatrů. Proto jsem uvítal možnost pronajmout si zde ordinaci. Navíc poliklinika poskytuje krásné a ideální prostory.

Hodně lidí si stěžuje na dlouhé objednací doby, případně odmítání přijímání nových pacientů. Jak je to momentálně u vás?

Vzhledem k tomu, že jsem tu poměrně krátce, od začátku nového roku, tak objednací doba není nijak dlouhá. Prozatím jsem schopen pacientovi dát termín do jednoho měsíce. Takže neodmítám nikoho, kromě klientů Vojenské zdravotní pojišťovny, s níž aktuálně nemám smlouvu. Léčba je tedy plně hrazena ze zdravotního pojištění. Navíc jako jeden z mála přijímám pacienty už od 15 let.

S jakými problémy se nejčastěji pacienti k vám obracejí?

V poslední době jsou to zejména mladí lidé, kteří čelí převážně úzkostným poruchám, sebepoškozování a sebevražedným myšlenkám. Pořád častěji se také setkávám i s teenageři závislými na elektronice, sociálních sítích či pornografii, což je problém, který dříve nebyl tak rozšířený. Dalším problémem, aktuálně poměrně na vzestupu, je pravidelné užívaní kratomu, který je hojně rozšířen už i u žáků základních škol. Chtěl bych zdůraznit, že se jedná o vysoce návykovou látku, která není v České republice nijak kontrolována, vzhledem k tomu, že je prodávána jako sběratelský předmět. Může tedy obsahovat těžké kovy, pesticidy či různé plísně, které mohou vážně ohrozit zdraví uživatele.

Čím si to vysvětlujete?

Tato generace totiž nemá takovou frustrační toleranci, jakou měla generace předtím. Rychlým rozvojem internetu a sociálních sítí se výrazně změnil způsob, jakým mladí lidé komunikují a vnímají svět. V podstatě jim sociální sítě vzaly osobní kontakt. Za své vzory, se kterými se srovnávají, jsou influenceři, kteří se chlubí penězi a přepychem, což může vyvolat úzkosti, deprese, pocity méněcennosti. To spolu s izolací způsobenou pandemií covid-19 vedlo k nárůstu psychických problémů mezi mladými.

Je nějaká rada, co dělat, aby se děti do takových problém vůbec nedostaly?

Nejdůležitější je výchova, komunikace, vedení k pravým hodnotám, zdravému sebevědomí. Dítě bude totiž dělat to, co mu dovolí rodiče. Na nich je, aby stanovili mantinely a limity. Za docela tristní považuji například usínání s telefonem. To je velký problém, protože mozek je přesycen informacemi, což často vyústí ve spánkové komplikace, případně nočními můrami. Kolikrát je postačující úprava režimu, který je důležitý pro všechny z nás. Určitě ale odporučuji telefon odložit úplně mimo pokoj a zaměřit se kupříkladu na četbu.

Když se k vám takový mladistvý pacient dostane, je si vědom toho, že má nějaký problém, nebo ho sem musí někdo tzv. dotáhnout za ruku?

Mladiství si často problém nechtějí připustit. Většinou se to nejprve projeví zhoršeným prospěchem ve škole. Někteří dokonce odmítají chodit do školy. Samozřejmě vliv izolace nelze popírat, dalším neméně důležitým faktorem, je ale poněkud benevolentní přístup rodičů. Nejčastěji si stěžují na úzkosti, které jsou provázeny bolestmi břicha, případně zvracením. Jako velice pozitivní hodnotím dostupnost pedagogicko-psychologických poraden, které poskytují odbornou pomoc nejen žákům, ale i rodinám či pedagogům. Jejich cílem je diagnostikovat problém a navrhnout řešení, mnohdy tedy i návštěvu psychiatra.

Dříve se lidé styděli chodit k psychiatrovi. Změnilo se to za poslední roky?

Je moc dobře, že tenhle obor prošel významnou destigmatizací. Jsem moc rád, že se začalo mluvit o psychických onemocněních a že jsou vnímané mnohem vážněji, než tomu ještě donedávna bylo. Dle statistiky trpí nějakou formou duševního onemocnění každý 10. Čech. Na druhou stranu musím ale poukázat i na vzrůstající počet zneužívaní naší péče. Teenageři si špatný prospěch, nezájem a často i lenost snaží omluvit diagnózou, aby získali určité úlevy ve škole, dokonce se tím rádi chlubí.

Co čeká člověka při návštěvě vaší psychiatrické ambulanci?

Na první schůzce jej čeká vstupní vyšetření. Nejdříve se zaměřuji na anamnézu jak osobní, tak rodinnou. Zjišťuji současná onemocnění, užívané léky, návyky, životní styl. Poté jej čeká psychiatrické vyšetření, kde se zaměřuji na průřez celým životem, od dětství až po současné potíže. Důkladné vyšetření je důležité, protože spouštěčem mnoha psychických problémů je kombinace faktorů. Může být dána genetickou dispozicí, výchovou, vývojem, dospíváním ale samozřejmě i stresem ve škole, či v zaměstnání, prožitým traumatem atd. Dá se říct, že každé psychické onemocnění si žádá jiný přístup k diagnostice a poté i k terapii.

Jako psychiatr řešíte s pacienty i psychofarmaka. Někde jsem četla, že se to s nimi přehání. Jak se na to díváte vy?

Je pravda, že nadužívaní, a dokonce obchodování s psychofarmaky představuje problém.  Já se snažím předepisovat co nejméně léků, případně jejich co nejmenší koncentrace. Nezřídka doporučuji určité přírodní preparáty, které mám sám odzkoušené. Jinak řečeno, každému se klientovi snažím nastavit terapii na míru.

Jak na tom česká psychiatrie je, pokud jde o léčebné postupy a metody, ve srovnání se světem?

Česká psychiatrie se neustále snaží modernizovat a zlepšovat své léčebné postupy i metody. Mezi českými psychiatry je celá řada jmen, která jsou uznávána po celém světě a díky nimž se posouváme hodně dopředu. Nemohu opomenout Národní ústav duševního zdraví, který je v oblasti střední a východní Evropy poměrně ojedinělý. Shromažďuje významné výzkumníky, a také je zde k dispozici nejmodernější přístrojová a laboratorní technika.

Jak vidíte budoucnost v oblasti psychiatrické péče?

Aktuálně se tvoří různé reformy zaměřené na deinstitucionalizaci a přesun péče z ústavních zařízení do komunitních služeb. Tím se výrazně zvýší dostupnost ambulantní péče. Také bude nutné zaměřit se na nově vniklé problémy související s rychlou změnou životního stylu. Obávám se, že problémy, jako je závislost na technologiích, budou i nadále narůstat a ovlivňovat další generace.

Šárka Šarmanová